Ač slovo nomofobie zní velmi cize a vzdáleně, je nám, uživatelům chytrých telefonů, blíž, než si myslíme. Nebo přesněji řečeno – než si chceme připustit. Jedná se o obavy ze ztráty mobilního signálu, z vybití baterie, zapomenutí mobilního telefonu doma apod.
Dle psychologů prudce stoupá počet osob trpících touto fobií, ale na druhé straně klesá věk takto záviských. Fobie se týká více než 13 miliónů Britů a v České republice jde o každého druhého uživatele chytrých telefonů. V jižní Koreji byla provedena studie a výsledkem je, že 72% dětí dostane chytrý telefon před svým 11. nebo 12. rokem. Při vyhodnocování času stráveného hraním na telefonu vyšlo, že děti s telefonem v ruce stráví 5,4 hodiny denně.
Snad nejvyšší podíl závislých, používající mobilní telefon několik hodin denně, hlásí Singapur, která má 6 miliónů obyvatel. Děti tam dostávají telefon ve velmi nízkém věku. Některé místní školy tomu pomáhají tak, že děti mají smartphone jako povinnou pomůcku. Úkoly si nezapisují tak, jak to známe my, ale učitelé je posílají dětem přes aplikaci pro mobilní telefony.
Důvodem nárůstu lidí postižených namofobií může být fakt, že pro mnoho lidí je smartphone jediným klíčem ke kontaktu se svým okolím. Proto některé země došly k příslušným opatřením. V Jižní Koreji vyvolala diskuze aplikace, která sleduje používání mobilních telefonů mezi teenagery. Proti tomu Čína, která namofogii přidala mezi klinické poruchy, vytvořila kliniku ve vojenském stylu, kde se snaží tyto závislosti léčit.
Thomas Lee, singapurský psychologický poradce říká, že i další asijské země by se tímto problémem měly zabívat a označit namofobii duševní poruchy, jako např. gamblerství. „Použít chytrý telefon k tomu, aby si člověk vylepšil náladu, je téměř totožné s tím, jak mohou chování lidí ovlivnit drogy,“ říká Thomas Lee a dodává „stejně jako závislí na drogách, také závislí na mobilních telefonech mohou mít abstinenční příznaky, jako je neklid, úzkost a dokonce i záchvaty vzteku“.
